Rapa Nui
Zadání
Dva klienti měli zájem o cestu na Velikonoční ostrov, přičemž jejich omezené časové možnosti dovolily cestu o délce max. 10 dnů. Jednalo se o zkušené cestovatele se zájmem o intenzivní poznávací program včetně trekového. Nabídnutý itinerář tedy neobsahuje odpočinkové dny, i program na Velikonočním ostrově je plánován jako celodenní exkurze včetně treků a výstupů na oba nejvyšší vrcholy ostrova. Cesta se uskutečnila v lednu 2007.
Itinerář cesty
1.-2. den: přelet Praha – Santiago de Chile. Po ranním příletu jsme vyrazili rovnou za vínem. Cestou jsme ochutnali empanadas – chilskou specialitu, čerstvé pečivo plněné masovou směsí. 
Prvním navštíveným vinařstvím bylo historické sídlo největšího exportéra chilských vín – společnosti Concha y Toro. Prohlídka zahrnuje procházku po areálu historického sídla vinařství i návštěvu sklepení, kde dozrávají prémiová vína v dřevěných sudech. Součástí exkurze je ochutnávka – byl nabídnut vzorek v Evropě již zcela vymizelé odrůdy Carmenère (řada Casillero del Diablo) a na závěr pak vzorek vína odrůdy Cabernet Sauvignon prestižní řady Don Melchor, ročník 1998. Týž den jsme zvládli návštěvu dalšího vinařství – Viña Santa Rita. 
Samotné exkurzi předcházela návštěva restaurace v areálu vinařství, která nabízí vybraná jídla a kvalitní vína, klienti tak absolvovali slavnostní pozdní oběd ve velmi příjemném prostředí. Samotná exkurze v tomto vinařství je zajímavá tím, že návštěvníkům nezůstávají utajeny moderní zpracovatelské části závodu (mj. plnicí linka s nejvyšší kapacitou v Chile). Jako bonus jsme navštívili malé, ale zajímavé muzeum v areálu vinařství, prezentující řadu pozoruhodných artefaktů z předkolumbovského období.
3. den: ráno po snídani jsme vyrazili na vrchol San Cristobal, z něhož je velkolepá vyhlídka na chilskou metropoli. Následovala prohlídka centra města – katedrála na hlavním náměstí a prohlídka expozic Muzea předkolumbovského umění, jehož sbírky zahrnují řadu cenných exponátů i z území mimo Chile (např. artefakty mayské, mochické aj.). Po pozdním obědě jsme odjeli na letiště, kde jsme se odbavili na let na Velikonoční ostrov. Let trvá asi 5,5 hodiny, přiletěli jsme vpodvečer.
4. den: první den na ostrově jsme zahájili návštěvou nejbližší zrestaurované obřadní plošiny ahu s obrovitými sochami moai – Ahu Tahai. Zde nám místní průvodce ukázal nejdůležitější typy archeologických nálezů: kromě obřadních plošin a soch také základy domů ve tvaru člunu a podzemní labyrinty. Poté jsme vyjeli na místo, z něhož pocházejí téměř všechny nalezené sochy: ke kráteru Rano Raraku, obrovské kamenosochařské dílně pod širým nebem, v níž zůstalo okolo 400 soch v různé fázi rozpracování, včetně nedokončené největší sochy vůbec, vysoké přes 21 metrů.
Dále jsme navštívili Ahu Tongariki u mořského pobřeží. Poblíž se nachází osamělá moai hojně používaná pro pokusy s různými druhy transportu (včetně pokusů, které prováděl český inženýr Pavel Pavel), jelikož způsob, jak ostrované obrovité sochy kdysi dopravovali na velké vzdálenosti, zůstává dosud neobjasněný. 
Odpoledne začalo první dobrodružství: výstup na nejvyšší bod poloostrova Poike. Odměnou byla návštěva obřadního místa a jeskyně s nejmenší moai na ostrově. Na závěr dne jsme navštívili obě písečné pláže na ostrově – Anakenu i Ovahe a vykoupali se v teplých vlnách Pacifiku.
5. den: po snídani jsme vyjeli až k hraně druhého velkého kráteru na ostrově – Rano Kao. I zde se uvnitř kráteru nachází jezírka zarostlá rákosím, ale na rozdíl od Rano Raraku je celkový dojem mnohem velkolepější, protože Rano Kau je podstatně větší a jeho úbočí se svažuje z druhé strany rovnou do moře. Navštívili jsme vesnici Orongo, která hrála v minulosti důležitou úlohu při ceremoniálu Ptačího muže. 
Poté jsme pokračovali na jižní pobřeží do lokality Vinapu, v níž jsou plošiny ahu obezděny obřími kamennými kvádry, podobnými kyklopskému zdivu jihoamerických kultur (Tíahuanaco, Inkové…), které řadu vědců (mj. i Thora Heyerdahla) vedly k hypotéze, že Velikonoční ostrov byl původně osídlen z jihoamerického kontinentu. 
Pak jsme se vydali do hlubin země. Ostrov sopečného původu je protkán řadou přírodních podzemních chodeb, propadlin a jeskyní, které dávní obyvatelé často využívali jako skrýše nebo jako obydlí. Navštívili jsme jeskyni Ana Kakena s chodbami končícími v útesu nad mořem a jeskyni Ana Tepahu, asi 300 m dlouhou. Jedinou plošinu, jejíž sochy nejsou otočeny zády k moři, zvanou Ahu Akivi, jsme navštívili krátce po poledni a poté zahájili výstup na nejvyšší vrchol ostrova Maunga Terevaka, dle map s nadm. výškou lehce přes 500 m, dle našeho měření GPS 514 m. Na závěr jsme navštívili lokalitu Puna Pao, kde se vyráběly načervenalé „klobouky“ pukao pro některé sochy. Večer jsme byli pozváni naším hostitelem na sashimi z čerstvě uloveného tuňáka.
6. den: autem jsme dojeli do sektoru Ahu Tepeu a vydali se pěšky na trek severním pobřežím – je to jediný souvislý úsek pobřeží, jímž zatím nevede silnice. 
Mezi hlavní pozoruhodnosti na severním pobřeží patří pozůstatky řady domů, několik obřadních plošin ahu (pro konstrukci některých z nich byly využity starší sochy moai), lávové útesy Omohi – spleť skal a tunelů zformovaná příbojem (kde dochází k zajímavým jevům: příboj zde vytváří na několika místech sekundární gejzíry mořské vody), dále jeskyně Ptačího muže Ana Oheu s mnoha petroglyfy a další. 
Trek končí na pláži Anakena, my jsme ještě autem popojeli k nejvyšší moai dopravené na plošinu Te Pito Te Kura a vykoupali se na nedaleké pláži Ovahe.
7. den: po snídani jsme se vydali ještě do Muzea S. Englerta, které vystavuje několik historických artefaktů včetně „mluvících destiček“ rongo-rongo, ale hlavně přehledně představuje práci různých archeologů a dobrodruhů, kteří se pokoušeli znovuobjevit např. metody, jak dávní obyvatelé ostrova dopravovali své moai na mnohakilometrové vzdálenosti a jak je dokázali vztyčit na obřadních plošinách, případně jim ještě nasadit „klobouk“ pukao. Řada ilustrací prezentovaných v muzeu pochází od českého inženýra Pavla Pavla. Po návštěvě muzea jsme odjeli na letiště, v Santiagu jsme přistáli večer.
8. den: tento den jsme podnikli výlet do And: jejich hřeben se táhne celou jižní Amerikou a nejvyššíhm vrcholem je nedaleká Aconcagua se svými bezmála 7000 metry nadmořské výšky. My jsme se ale nevydali na nejvyšší vrcholy: autem jsme projeli údolím Maipo až do osady Baños Morales, odkud začíná stezka do přírodní rezervace El Morado. 
Zprvu strmé stoupání postupně přechází v pozvolnější, a v okolí stezky se rozprostírá neuvěřitelně pestrý koberec květů. Na obzoru se objevují ledovce And, a k nejbližšímu z nich, ledovci San Francisco, jsme dorazili i my. Zpět jsme se vrátili stejnou cestou, a v Santiagu jsme po náročném dni zvládli už jen večeři.
9.–10. den: rozloučení se Santiagem a návrat do Evropy.
 "Tíahuanacu – monolit Ponce")
 "Salar de Uyuni – solný hotel")
 "NP Rio Abiseo – ryzí divočina")
 "Vrchol Cotopaxi")
 "Na treku v NP Cotopaxi")